* Sedmero bolestí Mariiných

1. Při uvedení Páně do chrámu, když stařec Simeon předpověděl jeho matce Marii: „On bude k pádu a k povstání mnohým v Izraeli, na znamení, kterému se bude odporovat. A tvou vlastní duši pronikne meč.“ (Lk 2,34-35)

2. Při útěku do Egypta po andělových slovech k Josefovi: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu.“ (Mt 2,13n)

3. Při ztrátě Dítěte Ježíše na pouti do Jeruzaléma, jak o ní svědčí Mariina slova po třídenním hledání: „Synu, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ (Lk 2,48)

4. Když Maria potkala Ježíše s křížem. „Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním plakaly.“ (Lk 23,27)

5. Když Maria stanula u kříže svého Syna. „U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Maria Magdalská. - Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ Od té chvíle ji ten učedník vzal k sobě.“ (Jan 19,25-27)

6. Když Maria přijímá na klín tělo mrtvého Syna. „Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. ...Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s vonnými věcmi do pruhů plátna.“ (Jan 19,38-40)

7. Při ukládání Ježíše do hrobu. „Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše.“ (Jan 19,41-42)

Panna Maria jako naše matka nás spojuje s trojjediným Bohem.

Její bolesti mají původ u nás, na zemi, a jsou jedním z důsledků Mariiny přímé cesty k Bohu. Její bolesti ji upevnily ve víře.

Jednou z bolestí je i stanutí u kříže. Stejně jako Maria i my stojíme u Ježíšova Kříže.

Maria jako naše matka trpí našimi bolestmi, pláče za lidstvo. Obklopuje nás závoj Mariiných slz.

Mariánská tradice

Obec Nesvačilka žije v tradici poutí ke stávající kapličce Panny Marie Bolestné, proto je v kapli nové důležité tuto tradici udržovat a rozvíjet. Možných symbolických odkazů na Pannu Marii Bolestnou lze využít jako prostorotvorných prvků. Je důležité si přitom uvědomit kým pro nás Panna Maria je. (* Sedmero bolestí Mariiných vlevo)

„I tvou vlastní duší pronikne meč“ (Lk 2,35), proroctví Simeonovo je první bolestí, která zachvátila Mariinu duši a předznamenala další vývoj událostí v Mariině životě. Následovalo dalších šest událostí, které ovlivnily životy nás všech, neboť pod křížem se Maria stala naší matkou. Bolesti sice protnuly Mariinu duši, ale Maria šla ve stopách svého syna Ježíše Krista a věrna Bohu. Svou odevzdaností nám ukázala a neustále ukazuje správnou cestu do nebe.

Mariiny bolesti tvořící prostor kaple

Vlevo zobrazené grafické znázornění se stalo východiskem pro myšlenkové i prostorové ztvárnění kaple. Díky tomu prvky prostoru nejsou jen navrženy s ohledem na symboliku a obsah nemají, nýbrž prostor má obsah a význam. „Pozemskou část“ chrámu tvoří živelně vyskládané kameny lehce převyšující návštěvníka. Jsou pozemské stejně jako my. V tomto soklu - v nás mají původ Mariiny bolesti. Protínají prostor v podobě surových trámů a směřují do jasného kruhového otvoru ve stropě, „k Bohu“. Jedním z trámů je i onen kříž, pod kterým stála Panna Maria. „Vznáší se“ v prostoru na osu kněžiště a orientuje interiér ke svatostánku, který je ním umístěn. Celý prostor nad kameny je obalen lehce působícím závojem Mariiných slz tvořených jemnými vertikálními okny a dřevěným obkladem.

Můžeme tedy rozdělení prostoru chápat jako část pozemskou (kamennou) a nebeskou (dřevěnou). Což platí i v exteriéru, kde dřevěná část je tvořena cedrovým lepeným obkladem, který zesvětlá do stříbřitého odstínu a bude působit velmi lehce a nehmotně.

Nad otvorem ve stropě je umístěn sanktusník, kterým je prostor osvětlován jak přes den, tak v noci, tudíž světlo od Boha k nám přichází ve dne i v noci. V útrobách sanktusníku je totiž umístěn světlený zdroj osvětlující podlahu kaple – prostor pro věřící a kněžiště. V oknech vnějšího pláště – závoji – by byly též skrytě umístěny světelné zdroje. Po západu slunce by jemně osvětlovaly nejen vnitřní prostor, ale též by utvářeli noční vizuální stránku kaple jako dominanty v krajině.

Kruhová podstata interiéru je akcentována uspořádáním lavic. Obemykají kněžiště, přibližují věřící obřadu a vytváří společenství.

Celá horní část kaple je navržena jako dřevěná konstrukce.

Zasazení kaple do kontextu Nesvačilky a krajinného rázu.

Pozemek zvolený pro kapli má velmi vhodnou pozici jak vůči obci, tak okolí. Můžeme si vytyčit čtyři zásadní vztahy, které jsou pro místo důležité.

1. Kaple a Nesvačilka – místo se nachází na konci vesnice. Terén vesnicí stoupá a logicky i pocitově dovede věřícího ke kapli na návrší zakončující vesnici.

2. Příjezd od Moutnic – panorama Nesvačilky od Moutnic je velmi široké. Zleva stavení za stavením, za silnicí terén stoupá, přibývá zeleně a v nejvyšším bodě pohled vizuálně završuje kaple. Panorama vesnice získá dominantu.

3. Příjezd od Těšan – kaple příchozího uvítá hned u vjezdu do vesnice.

4. Příjezd od Žatčan – věž kaple jako dominanta střešní krajiny obce.

Kaple je viditelná z mnoha pohledů a v místě není dána jakákoliv jasná směrovost, z které by se dalo vycházet. Navíc pohorek působí klidně a symetricky. Východisko nacházíme v centrálnosti navrhovaného objektu, v „kruhové centrále“. Tím lze dosáhnout klidného, čistého a jasného povrchu ze všech směrů a rovnováhy ve vztahu ke krajině.

Vchodový prostor je doplněn sakristií a kůrem s přilehlým schodištěm, díky nimž objem kaple v jednom směru nabývá a přitom prostor dodržuje princip kruhu. Vnější plášť nabývá vejcovitého půdorysu, který však z exteriéru působí jako stavba kruhová.

Obec Nesvačilka je cenná svým zachovalým historickým urbanismem. Stále dodržená ulicová struktura Nesvačilky dává místu silný ráz. Důležité je, že zde stále funguje záhumenní cesta obkružující celou vesnici vyjma zástavby v sousedství pozemku určeného pro kapli. Proto přístupová cesta nevede jen od silnice na Těšany: prodloužením záhumenní cesty od moutnické silnice – vytvořením druhého, zadního přístupu ke kapli získáme zajímavé začlenění objektu do struktur obce. Tím vzniká poutní přístup od Moutnic.

Křížová cesta, zeleň a exteriérová menza

Kaple získává předprostor obkroužením křížovou cestou osázenou okrasnými jabloněmi. Vznikne komornější prostředí kolem kaple. Čtrnáctero zastavení se doplňuje se sedmerem trámů uvnitř kaple. Alej jabloní graduje přístupovou cestu ke kapli z Nesvačilky a jabloně budou lemovat i záhumenní cestu za kaplí od Moutnic. Tato zeleň nejen dotváří a komponuje prostor, slouží i jako vizuální odstínění nekonzistentní zástavby za kaplí: vytváří panoramatický pruh při pohledu od Moutnic, v kterém vynikne vertikalita kaple. Tento pás též opticky zastíní rušivou zástavbu za kaplí. Okrasná jabloň mnohokvětá - Malus floribunda se širokou korunou a výškou okolo 6-7m bude tvořit zelený pás, nad který bude vystupovat objem kaple s bílým sanktusníkem s křížem na vrcholu, který bude tvořit decentní a přitom jasný orientační bod v krajině.

Za kaplí na osu vchodu a kněžiště bude na úrovni zeleně u křížové cesty venkovní menza pro venkovní mše orientovaná na východ. Kaple utváří menze pozadí.


MgA. Jan Říčný
autor architektonického návrhu, duben 2012